Jak jsem slíbil, tak po ES-335 bych vám rád představil kytaru Gibson Byrdland. Tato elektrická kytara byla pojmenována po kytaristech Billym Byrdovi a Hanku Garlandovi, pro které Gibson původně kytaru na zakázku vyrobil. Byrdland tedy není kytarou primárně určenou pro jazz a jeho název v žádném případě nesouvisí s názvem New Yorského jazzového klubu Birdland, který podal žalobu na Gibson kvůli názvu. Soud žalobu zamítl, když Gibson prokázal, že jméno bylo složeno z přijmení dvou hudebníků. Byrdland je první kytara z řady Gibson Thinline. Jedná se v podstatě o tenší L-5CES (Cutaway-Electric-Spanish). Kytara má smrkovou vrchní desku, javorové tělo a javorový krk s ebenovým hmatníkem a perleťovými blokovými inlayi. Má kratší menzuru a užší krk než je u Gibsona obvyklé, což má umožňovat lepší hratelnost licků a širokých akordových prstokladů. Byrdland je tenčí než L-5. Má celkovou hloubkou 2+1/4 palce (5,7 cm), kdežto L-5 3+3/8 palce (8,6 cm). Kytara se v počátcích vyráběla pouze v provedení sunburst nebo přírodní dřevo, ale dnes už je barevných kombinací daleko více.

Legendární a novátorský prezident společnosti Gibson Ted McCarty hledal ve své době nápady na nové kytary mezi hráči, aby mohl lépe konkurovat jiným značkám. Návrhy od Byrda a Garlanda vedly k vývoji Byrdlandu. Byrdland, poprvé vyrobený v roce 1955, je jak už jsem psal v podstatě tenčí L-5 s kratší menzurou (23+1/2 in [60 cm]). Byrd a Garland požadovali a specifikovali kratší menzuru a užší hmatník než měly standardní kytary značky Gibson, což se  kytaristům, kteří měli možnost zahrát si na prototyp, velmi zamlouvalo. Umožňovalo to jemější techniku a širší prstoklady akordů. Jenže právě tahle věc bránila popularitě nástroje v následujících letech. Šířka krku pouze (1+ 5/8  palce [4,1 cm] na matici, na rozdíl od standardní šířky matice Gibson 1+11/16 palců [ 4.3 cm]) působila hráčům problémy, takže Gibson vyvinul z Byrdlandu model ES-350T a s použitím méně nákladného hardwaru a chudších detailů jej nabídl jako levnější model. I když byl tento model navržen také s ohledem na jazzové kytaristy, stal se koncem padesátých let synonymem rock’n rollové hvězdy Chucka Berryho. V letech 1955 až 1960 vyráběl Gibson Byrdland se zaobleným benátským výřezem (ten mám například já, protože se mi víc líbí). Od roku 1961 do roku 1968 používal florentský výřez s ostrou špičkou a v roce 1969 se vrátil k benátskému výřezu.

Později, jak už to tak bývá se této kytary ujali kytaristé různých žánrů. Dokonce i vyznavači tvrdého rocku. Mezi velké propagátory Byrdlandu patří i rocková hvězda Ted Nugent. Dalšími slavnými hráči Byrdlandu jsou britský kytarista John McLaughlin, Anthony Wilson , Louie Shelton , David T. Walker a James Blood Ulmer. Kytara je aktuálně k dispozici jako součást Gibson’s Custom Series a je vyráběna s florentským výřezem. Pouze v roce 1976 Gibson nabízel dvanáctistrunnou verzi, ale vyrobil jich méně než 20.

No a závěrem moje poznatky a hodnocení. Hodně toho říkám ve videu, ale můžu to tady ještě shrnout. Jedná se přítulnou kytaru, která mne inspiruje spíš k jazzovému hraní. Jak už bylo několikrát zmíněno, je to jemňoušek a upřímně moc nechápu jak může někdo pojmout tuhle kytaru jako metalový nástroj. Nicméně co se týká zvuku, tak to Byrdland umí. O tom žádná! Ke svému „Béďovi“ bych ještě napsal to, že má měněné pražce a pick-guard. Této zodpovědné a fajnové práce se zhostil kytarář Petr Grötzbach, který pracuje s Petrem Procházkou zejména na lubových nástrojích a tak jsem se nebál mu svěřit i svého Byrdlanda. Pickguardy z šedesátých let byly vyrobeny z toxické nitrocelulózy, takže než se zcela rozložily, rozežíraly kovový hardware na kytaře a dokonce kolují strašidelné historky o samovolném vznícení, například v zavřeném kufru. Na Byrdlanda jsem natočil v New Yorském studiu Acoustic Recordings Mika Brorbyho album Brooklyn Session. Album je dostupné jak na CD, tak na vinylu.

Ještě k tomu videu. Asi by bylo vhodnější použít na předvádění spíš čistější kombo jako Fender Princeton, nebo AER Alpha, ale vzhledem k provizoriu ve kterém teď žiju kvůli těžce zraněnému kotníku (mám za sebou dvě operace a třetí mě čeká na jaře), nemám tyto aparáty k dispozici, takže se budete muset spokojit s tím co jsem použil. Supro Delta Blues je vynikající kombo za skvělou cenu, ale jak z názvu vyplývá, je vhodné spíš na blues, čili grunge. Čistý zvuk nemá úplně ideální a má tendenci komprimovat, hlavně při větším vybuzení. A to je tak nějak vše o mé blonďaté krásce, kytaře Gibson Byrdland.

Přeji vám krásné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok 2024! 🥂

• Roman Pokorný OFFICIAL
• Instagram
• X
• Whatsup

Hot Jazz News bylo první album pod mým labelem MyRecords se kterým jsem se rozhodnul jít na trh. Je to album poměrně tvrdé se značným přesahem do rockové hudby. Přibližně od roku 2000 mě to k Jazz Rocku hodně táhlo. V devadesátých letech jsem se v tomto směru realizoval ve skupině TUTU Borise Urbánka, který mi dával velkoryse v repertoáru značný prostor a tak se například skladba Dance with Wolfes stala hitem kapely.

Po odchodu z TUTU jsem se věnoval výhradně jazzu a tahle poloha tvrdší hudby mi začala dost chybět. V roce 2000 jsem založil skupinou Analogic s o generaci mladšími spoluhráči. Na hammondy hrál Jakub Zitko, na bicí Miloš Dvořáček a na baskytaru Aleš Slavík zvaný Funky. Z tohoto období se dochovala nahrávka koncertu z klubu Železná (dnes Agharta), kterou si můžete zdarma stáhnout.

Analogic se poměrně záhy rozpadnul, protože Miloš Dvořáček odešel do kapely Minus123minut a já natočil za velké podpory bývalého manažera Michala Zemana album Hot Jazz News s americkou rytmikou (Steve Clarke – baskytara a Chris Stanley – bicí) na kterém se objevily i skladby z repertoáru Analogicu jako Jimi’s Mood, nebo Japanese Monkeys. Z tohoto repertoáru potom vyšla koncertní verze, která fungovala několik let a opět se naštěstí dochovala nahrávka koncertu z klubu Železná, kterou jsem cca před rokem vydal v digitální podobě a je dostupná například na Bandcampu. Je to slušně tvrdej a syrovej nářez!

Postupem času se z kvartetu vykrystalizovalo trio, což mi poskytlo víc tvůrčího prostoru při improvizaci. No a tak se konečně dostáváme ke koncertu mého Fussion Tria z Jazz Docku 2011. Tyto nahrávky nedávno objevil Martin Šulc ve svém archivu. Trio hrálo v té době v sestavě Roman Pokorný – kytara, Ondřej Podhajský – baskytara a Martin Šulc – bicí. Když jsem si video poprvé přehrával začala se mi pomalu vybavovat hudební etapa experimentování s krabičkami, looperem i Kaossilátorem. V té době jsem měl fakt nadupanej pedálboard a tak pojetí některých skladeb je poněkud odvážné. Nic méně v té době se mi to prostě líbilo. Myslím, že jde o zajímavý dokument jedné docela dlouhé etapy mé hudební dráhy. Příznivci Jazz Rocku, Art Rocku, nebo Fusion tyto nahrávky určitě ocení, ale i skalní jazzmen může být příjemně překvapen.

Jazz&Blues Guitarist, Composer, Singer