Už je to konečně za mnou! LP a CD „Blues dřevorubce“ je na světě a zpěvník dokonce vyprodaný (nezoufejte, bude dotisk). Album bylo řádně pokřtěno před vyprodaným sálem brněnské Musilky a záhy i zapito na krásném ranči legendární osady Rowers. Jak už jsem zmínil v několika rozhovorech, jedná se o nejnáročnější album mojí kariéry. Práce to však byla vesměs radostná. Tak mě napadlo to nějak na závěr shrnout. Příprava trvala přes dva roky. Nejdříve skládání písní na mé Sázavské chatě, následná příprava a psaní partitur, výběr nástrojového obsazení, výběr vhodných profesionálních spoluhráčů, výběr studia, zkoušení, nahrávání, playbacky, vokály, pak míchání, mástrování a ve finále všechna ta protivná administrace s výrobcem a ochrannými organizacemi.

Tím, že jsem nechal udělat vinyly a zpěvník jsem si to docela zkomplikoval, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Když se mě organizátor Letokruhů Laďa Chromeček (Pupa) ptal jak se bude naše uskupení jmenovat, vyhrknul jsem na první signální RYVO band, protože složky s věcmi týkající se tohoto projektu jsem v počítači měl pojmenované zkratkou RYVO. Teprve později mě napadly vtipnější názvy jako Ryvobanda, Wabiho sirotci, nebo Poky & Wabi retroband. Nicméně bych to viděl stejně jako v jazzu a blues. Zkrátka Roman Pokorný Traband (trampský band). Když jsem dokončil album do fáze, kdy bylo připravené do výroby, přišlo na řadu neoblíbené téma financování. Natáčení ve Svárově a v Audio kokpitu jsem uhradil, ale cena výroby nosičů a zpěvníku byla astronomická. Rozhodnul jsem se tedy pro Crowdfunding platformu HitHit. Byla to pro mne nová zkušenost plná překvapení. Než vám projekt vůbec uznají, tak musíte splnit dost požadavků, takže se to řešilo cca 14 dnů. Potom se projekt spustil a já se na něj dva týdny ani nepodíval v domění, že si bude žít svým životem, ale nežil. Pak se ozvalo pár obětavých lidí, kterým na projektu záleželo jako Tomáš Dvořák, Karel Pazderka a další, kteří na mě apelovali, abych se projektu začal konečně věnovat, což znamenalo každodenní práci. Točil jsem videa, psal aktuality, odpovídal na dotazy atd. Zlom pak přišel když se do projektu zapojil David Němeček, který měl s HitHitem bohaté zkušenosti. David mě přesvědčil, že se do propagace musí vložit nějaké finance a tak celkově jsme dali za propagaci 8.000,-Kč. Potom se to začalo hýbat. Nešlo vlastně o to, že by o projekt Blues dřevorubce nebyl zájem, ale o to, že lidi o něm zkrátka nevěděli. Dost pomohlo taky Country rádio a dva nadšení moderátoři Milan Schmidt a Jakub Jiroušek. Konec byl napínavý, ale nakonec díky Michalu Bezděkovi a mému dlouholetému souputníkovi Tomáši Frkalovi vše dobře dopadlo. Pak přišla spousta papírování abych peníze z HitHitu vůbec dostal. Když to martirium bylo za mnou, přišlo další a to sice rozesílání odměn. Každý den tak 8 hodin na počítači a pak balení a odesílání. Nevím jak bych to bez mé přítelkyně Michaely Srbové vůbec zvládnul.

Křest taky nebyl úplně easy, protože jsem za tu dobu, kdy jsem se musel věnovat administraci všechno téměř zapomněl. Jsem sice zvyklý hrát i zpívat na koncertech, ale úplně jiný žánr, kdy zpívám anglicky a doprovázím víceméně volně. V trampské muzice jde o kontinuální doprovod a ještě k tomu zpěv v češtině. České texty jsou většinou daleko víc obsažné a taky komplikovanější. To by bylo ovšem na delší rozbor. Taky jsem prodal všechny svoje gibsonky abych projekt podpořil. Já vím někomu na tom jestli hraje na flattopa, nebo na archtopa nezáleží, ale ať to vezmete jak to vezmete, mě to zkrátka víc sluší s gibsonkou. Takže jsem koupil v Belgii starého Cromwella.

Tahle značka vyráběla kytary v Chicagu v továrně Gibsona cca od roku 1930 do roku 1940 stejně jako Recording King. Je to zkrátka levnější řešení, než original Gibson. Zvuk super, ale křivý krk. S tím mi pomohl opět můj přítel Jaroslav Janecký. Bláhově jsem si myslel, že použiji svůj starý kontaktní snímač Shaller, ale zvuk byl neuspokojivý. Středový, bez basů s velkou tendencí ke zpětné vazbě. Ještě den před odjezdem do Brna jsem nebyl rozhodnutý, kterou kytaru si vezmu. Taylor se snímačem, EQ a vestavěnou ladičkou reprezentuje jednoznačně komfort, ale nějak víc se mi chtělo hrát na Cromwella. Nakonec jsem si řek, že všichni trampíci hrají přece na kytary bez snímače a zvukaři, na které si vzpomínám z doby svého účinkování na Portách to přece budou umět nazvučit. Jaká naivní představa … všichni měli kytary se snímačem a zvukař vyžadoval lajnu, takže posluchači byli nakonec o krásný akustický zvuk Cromwella trošku ochuzeni.

Jó dynamický snímač je dynamický snímač! Žádné piezo se mu nemůže rovnat a tak už s Jardou Janeckým chystáme nějaký single model snímače na akustické gibsonky. Pokud vychytáme super zvuk, budete si ho moct taky objednat. Na závěr bych chtěl poděkovat všem co se na projektu podíleli i těm, kteří ho podpořili. V neposlední řadě musím poděkovat dědicům Wabiho práv za souhlas se zpracováním Wabiho textů. Byl to blázinec, ale stálo to za to! Zatím slyším jen samou chválu a to mě moc a moc těší, protože to je pro mne ta největší satisfakce. Co dál? Nyní mám rozepsanou knihu Bedekr Jazzové Kytary a přemýšlím opět o HitHitu, ale to bude aktuální až koncem příštího roku. Mezitím snad vydáme moje stará alba, která jsem točil pro Artu jako Magic Holidays, Jazz Perception, Blue Point, Trio 03 a 2 Faces v jednom boxu pod souhrným názvem Roman Pokorný – Arta Years. LP, CD a časem i dotisknutý zpěvník si můžete objednat na mém webu www.romanpokorny.com. Tak mějte se všichni krásně!

Váš Roman Pokorný 😊.