Drazí přátelé a milí nepřátelé. Nikdy jsem nepatřil k mainstreamu a nejsem na to bůhvíjak hrdý. Mohl jsem mít například luxusní vilu na Kanárech jako Míša David, ale mám malou chajdu na Sázavě … aspoň něco. Vždycky jsem měl svoji hlavu a když už jsem něco vzal za vlastní, tak jako beran. Jaké překvapení, že jsem taky ve znamení berana 😀. Vždy mě velmi pobaví Posel z Liptákova a nebojácná protirakouská báseň: „Svou pravdu nebudeme skrývat“! Já opravdu nic skrývat nemíním. Řeknu na plná ústa co si myslím, i když to často nebývá zrovna výhodné. Stejně to mám i s muzikou. Jsem vlastně takový hudební nacista. Miluju jazz v jeho krystalické podobě a oblíbené autory a interprety budu hájit do roztrhání těla i duše. Mno, zbytečně dlouhej úvod na vysvětlenou.

Chtěl jsem nějak vzdát poctu hudebníkům, mým celoživotním vzorům, kteří mi naplnili život krásou a radostí. Pátral jsem tedy na internetu třeba po nějakém vkusném tričku s jejich potiskem, ale nedopátral jsem se ničeho kloudného. Inspirací mi byli trampové, od kterých jsem dostal dvě trika s Wabim Ryvolou. Nosím je hlavně na chatě, nebo na nějakých trampských akcích. No a konečně jsem dospěl k meritu věci. Protože jsem grafik amatér a výtvarné umění mě vždy bavilo, koneckonců mám i ŠUŘ, tak jsem se rozhodl grafiku na trička sám vytvořit. Vzalo mi to docela dost času, hlavně proto, že jsem to chtěl mít hezké a zároveň nějak pointované. První na řadě byl Ed Bickert se kterým jsem se léta přátelil a kromě korespondence jsem ho i osobně v Torontu navštívil. Fantastický kytarista s velmi osobitým harmonickým stylem umocněným ještě tím, že většinu kariéry hrál na v jazzu neobvyklou kytaru, Fender Telecaster. Dodnes jsem velmi vděčný svojí kamarádce, zpěvačce Lynn McDonald, za zprostředkování našeho setkání.

Takže jsem vybral obrázek Eda Bickerta s kytarou, který se mi líbil (protože se na něm Ed usmívá), a překreslil ho do grafické podoby v křivkách (tedy do tiskové podoby). Napsat k obrázku jen tak Ed Bickert mi přišlo nevkusné, a tak mě napadlo k němu přidat podpis z naší osobní korespondence. Pak následovalo pár dní u počítače a grafika byla na světě. Zbývalo vybrat firmu, která mi to vytiskne, kvalitu a barvu trička. Více o Edu Bickertovi najdete zde >>

S tričkem jsem moc spokojen a naprosto splnilo moje očekávání. Na základě toho jsem se odhodlal realizovat grafiku s dalším velikánem jazzové kytary Jimem Hallem. Jimova tvorba je podle mě v oblasti jazzové kytary vůbec nejpřínosnější a zcela vrostla do mé DNA. S Jimem jsem se poprvé setkal ve Vídni v klubu Reigen, kde hrál v komorním triu s Larrym Goldingsem a Scottem Colleym. Později jsem s ním hrál na stejném pódiu na festivalu v Přerově a nakonec v pražském Lucerna Music Baru. Aby měly obě grafiky nějakou příbuznost, chcete-li, aby tvořily nějakou sérii, vybral jsem Jima opět sedícího na stoličce. Podpis jsem vzal zase z osobního věnování. Vice o Jimu Hallovi v mém obsáhlém článku >>

Proč píšu vlastně tenhle článek? Protože kdybyste náhodou chtěli mít na tričku vkusnou grafiku s těmito pány, tak vám ji zdarma poskytnu ve formátu SVG! Stačí jen poslat email s žádostí na moji adresu: info@romanpokorny.com

Přeji krásný zbytek léta!

Váš Roman Pokorný