Musíme si přiznat, že čechy provází pivní kultura již celá staletí. Máme ho zkrátka rádi a pijeme ho v hojném množství a nejsme sami. Pivo je dnes oblíbené na celém světě. Za námi se umísťují Rakousko, Německo, Belgie a další. Nicméně již 27 let se držíme na prvním místě my! To je jistě úctyhodný výkon. To jen tak na okraj. Chtěl jsem vám spíš povyprávět svoji historku z kultovní pivnice u Tygra na starém městě Pražském. Domnívám se, že je notoricky známá, ale pro ty co by snad nevěděli něco z její historie. U Zlatého tygra je městský dům se stejnojmennou restaurací v Praze 1 na Starém Městě v Husově ulici čp. 228. Původně byla v prostorách podniku kavárna, od roku 1864 je zde pivnice tradičně spojená s Plzeňským Prazdrojem.

Nejstarší zmínka o domě pochází z roku 1360. Ve 30. letech 19. století v přízemních prostorách fungovala Šochova kavárna, která zde kromě občerstvení pro hosty nabízela velké množství českých i německých časopisů. Často jimi listovali např. František Palacký, spisovatelé a básníci Josef Kajetán Tyl, František Ladislav Čelakovský, Šebestián Hněvkovský, Prokop Chocholoušek či Jan Slavomír Tomíček. Mezi hosty nechyběl ani Karel Hynek Mácha. Od 60. let 19. století kavárnu nahradil hostinský provoz, který zde rozjížděli manželé Felberovi. Posléze se tu vystřídalo mnoho majitelů a hostinských, než dům s podnikem zakoupil v létě 1935 František Skořepa a zrenovoval pivnici do podoby, kterou si v zásadě držela mnoho následující desetiletí. Právě on na dům nechal v roce 1935 vyrobit domovní znamení s kráčejícím tygrem, jehož autor není znám. Za Skořepova vedení podnik začal požívat nebývalé popularity a přitahovat mnoho hostů zvučných jmen. Mezi štamgasty nechyběli např. herci a zpěváci Rudolf Deyl starší, Ivo Žídek, Oldřich Kovář, Václav Bednář, Karel Burian, Rudolf Friml, dále spisovatelé Eduard Bass, Josef Kopta, Josef Hais Týnecký či Zdeněk Matěj Kuděj, výtvarní umělci František Líbal, Jan Trampota, Vojtěch Sucharda, Vratislav Nechleba, Alois Moravec nebo grafik Slavoboj Tusar. Skořepa restauraci vedl i po znárodnění až do své smrti. Později patřil mezi výrazné vedoucí František Procházka, za něhož byl hostinec v 60. letech 20. století znovu rekonstruován. Od 70. let 20. století podnik několik desetiletí vedl Karel Hulata, po roce 2014 jeho nástupce Jan Hendrych, přičemž se dům s hostincem po restitucích vrátil do vlastnictví Skořepových potomků. Neobvyklou popularitu si pivnice drží až do dnešních dnů, patří také mezi oblíbené turistické zastávky. Pravidelně ji navštěvuje i mnoho známých osobností z oblasti kultury, sportu, politiky i dalších odvětví. Nejčastěji zmiňovaným štamgastem je spisovatel Bohumil Hrabal, který zde zejména v 80. a 90. letech patřil k takřka denním hostům a zmiňuje pivnici i v mnoha svých dílech. Slavnou a mediálně velmi často připomínanou událostí je návštěva prezidentů Václava Havla a Billa Clintona spolu s Madeleine Albrightovou, k níž došlo v lednu 1994. Spolu s hostincem U Fleků je U Zlatého Tygra nejvyhlášenější pivnicí v Čechách. Chodím tam už od studentských let a pivo tam stále skvěle chutná. Lupnete 10 kousků a ani o tom nevíte. Taky mám pocit, že personál je stále stejný. Tedy stejně odměřený a protivný jako dřív. To tak nějak ke správný Český krčmě patří. Když se moje přítelkyně dožadovala malého piva tak se jí dostalo příkré odpovědi, že ”malý dneska nedovezli!”. Hospodskej Palivec z Haškovy knihy Dobrý voják Švejk nebyl taky žádnej andílek, viďte? Je to ten typ hospody, kde sotva dopijete, přistane vám na stole další půllitr. Jednou jsem šel takhle odpoledne kolem a dostal strašnou žízeň. Vlezl jsem dovnitř, hospoda narvaná k prasknutí a tak jsem se postavil k výčepu a povídám. Dobrý den, můžete mi prosím natočit jedno pivo? Načež se na mě výčepní odměřeně podíval a říká my tady pivo netočíme, my tady čepujeme! Pár sekund mi trvalo než jsem se vzpamatoval a potom jsem odpověděl. Tak víte co? Načepujte si ho třeba do prdele! Poté jsem sebevědomě, ale poněkud nasraně odešel.

Po nějakém čase mi to ovšem nedalo a tak jsem si potřeboval tu pivní terminologii řádně osvětlit. Zjistil jsem, že původně se pivo pouze nalévalo ze džbánů. To bylo ještě ve starém Egyptě, ale my se na to podíváme trošku detailněji, bez předsudků a dojmologie. Začneme výrazem, za který odborníci bojují, tedy čepovat pivo. Tohle spojení pochází z doby, kdy bylo pivo v dubových sudech a tyto sudy měly dřevěnou zátku – tedy čep (z toho období také pochází přísloví „pivo mladé čep vyráží“). Pak tu máme onen „nesprávný“ výraz – točit pivo. Pochází zřejmě z devatenáctého století, kdy se do hospod rozšířily tlakostroje, které měly ruční pohon. Točilo se u nich pro natlakování před samotným výdejem piva kovovým kolem (jeden funkční ruční tlakostroj mají v Černokosteleckém pivováru). Ale je možné, že je původ ještě starší (otočení kohoutu?), s jistotou se to zřejmě nedozvíme. První zmínka se objevila už v roce 1857 v časopise Posel z Prahy (Spis užitečný, zábavně poučný pro město i ves – „U všech černých, kdy dostanu pivo?!“ … „Pánové musejí vědět, že je mi jedno, ať se jeden sud anebo deset vytočí…“ ). Nejde tedy o žádný novotvar. Mimochodem z tohoto slova jsou odvozeny i výrazy jako je výtoč (piva v hospodě) či soutoč (různých piv), které bojovníci proti „točení piva“ běžně používají. Ještě za mých mladých let se pivo čepovalo všude ze sudů a hnalo se do pípy kompresorem, který nasával vzduch z ulice. Po revoluci tento způsob zakázala Evropská Unie a pivo se začalo hnát kysličníkem uhličitým, což byl hnus fialový! Takové pivo si můžete dát dodnes třeba v Rakousku.

Mno … a nyní se dostáváme k meritu věci! Dnes jsou ve většině vyhlášených hospod tzv. tanky. Při tankové technologii se pivo nečepuje z klasických sudů, ale z větších, originálních nerezových tanků o objemu pět nebo deset hektolitrů. Z tanku je pivo vytlačováno vzduchem, který je vháněn kompresorem mezi vak a stěnu tanku, takže pivo nepřijde se vzduchem vůbec do kontaktu. Čili dnes se pivo nečepuje ani netočí, ale TLAČÍ!!! Takže při další návštěvě hostince pohlédnu zvesela na chlápka u pípy a zvolám: Vytlačte mi prosím jedno pivo! Děkuji