Jaro na Pražské cyklostezce

Zvýrazněno

První jarní den se už nezadržitelně blíží a teplejších dnů naštěstí přibývá. To vyhání obyvatele Prahy ven do parků, do ZOO, na zahrádky restaurací, ale také na cyklostezky, kterých je v Praze celá řada, ale těch oblíbených jen pár. Ty vedou hlavně podél Vltavy. Nejfrekventovanější je ta co vede přes Braník, Modřany, Zbraslav po levém břehu Vltavy až do Vraného nad Vltavou kde končí. Dá se dojet až do Skochovic do oblíbené vodácké krčmy v kempu pod mostem. Tam ale jízda definitivně končí, pokud ovšem nechcete podstoupit poměrně nebezpečný přechod přes železniční most. Tak se dostanete na druhou stranu a poté můžete dojet na příklad do Davle, nebo do Štěchovic. Na Smíchovské straně je poněkud méně frekventovaná alternativa, která vede dále podél Berounky přes Radošín, Černošice, Karlštejn až do Berouna. Já mám moc rád i okruh Smíchov, Radotín, Zbraslav, Modřany, Podolí. Tím máme jížní stranu vyřešenou. Mojí velmi oblíbenou stezkou je severní do Kralup nad Vltavou a Veltrus po které se dá pokračovat podél Vltavy klidně až do Drážďan. S kamarádem se můžeme považovat za její opravdové průkopníky. Jezdili jsme tam v době kdy byla s těží průjezdná na horských kolech a bylo na ní několik velmi nebezpečných úseků. Jednou během povodní v roce 2002, když jsme se vraceli zpět do Prahy, tak nás zastihlo prudké rozvodnění u mostu v Řeži před lávkou. Brodili jsme se po kolena ve vodě a bahně až jsem v jednu chvíli k úžasu mého syna a kamaráda zmizel celý i s kolem pod hladinou. No měli jsme na mále, ale přežili jsme to ve zdraví! Jak stárneme, tak už jezdíme jen do Veltrus na zámek, pak přes Dvořákovo rodiště Nelahozeves do hospody s dobře natočeným pivem Na Františku v Kralupech nad Vltavou a zpět vlakem na Masarykovo nádraží v Praze.

Za ta léta co jezdím na kole mám opravdu mnoho postřehů a zkušeností o které bych vás rád obohatil. Na prvním místě musím zdůraznit aby jste si vybrali k vyjížďce jakýkoliv den mimo víkend. Pokud tedy máte tu možnost. Ono i ve všedních slunečných dnech je v odpoledních hodinách na zmiňovaných cyklostezkách taky velmi těsno. Obecně platí, že čím dál od Prahy, tím méně lidí. Většina z nich dojede k oblíbenému stánku například na Zbraslav a pak už míří zpět k domovu.

K čemu má cyklostezka vlastně sloužit? Jak se zdá, tak si pod pojmem cyklostezka představuje každý něco jiného. Logicky bych si to vykládal jako cestu pro jízdní kola, ale není tomu tak.

Na cyklostezce potkáte různé skupiny exotů, které mám už jasně zařazené a prostudované. Nejnebezpečnější skupinou jsou Renteři! To jsou sváteční cyklisté, dost často i cizinci co si půjčují městská kola. Taková ta růžová, nebo modrá dámská kola s košíkem v předu. Ne jen, že nemají s jízdním kolem většinou žádné zkušenosti, ale nemají páru o dopravních předpisech, takže na ty bacha! To není ovšem jediné číhající nebezpečí. Další početnou skupinou jsou Family&Maminy. Většinou obtloustlé maminy s nasranými hubenými manželi s kočárkem a nevyzpytatelnými ratolestmi na malých kolech a odrážedlech. Family&Maminy se pohybují pouze v dostupnosti MHD, takže vás dále už neobtěžují. Další početnou skupinou jsou Raceři, čili závodníci. Fakt nepochopím chlapa ve středních letech, kterej tráví zimu na válcích, vyoblíkanýho v kostýmku Colnago, na šestikilovým silničním karboňáku stejné značky, kterej se vypraví v neděli odpoledne na cyklostezku závodit sám se sebbou. Komu tím chce a co dokazovat? Podle mé teorie je to frajer co pracuje za dobrý prachy v nějaké firmě a celý týden je zavřenej v kanceláři. Když přijde víkend, tak je z něj závodník. To je naprosto v pořádku, ale proč na cyklostezce, proč se nepustí někam do kopců, do hor? Nevyšlape Passo de Stelvio? Víte proč? Protože je línej a rači exhibuje a hází machry na normálni cyklisty. Další skupinou jsou Freerideři. Ty poznáte podle odpruženého terénního speciálu s obrovskými plášti se vzorkem traktoru. Mají zasunutou sedlovku a různě poskakují kolem stezky a popřípadě jedou jen na zadním kole. Mají na hlavě integrálku nebo trakerskou čepici a jejich tváře zdobí delší pěstěný plnovous a na rukou tetování. Další početnou skupinou jsou Bruslaři. Když pomineme to, že si většinou myslí, že je cyklostezka jenom pro ně, tak jsou celkem v pohodě a navíc se pohybují pouze ve městě, nebo nedaleko od něj. Ovšem jinou kategorií jsou začínající bruslaři. Ti se rekrutují většinou ze zamilovaných párů zkoušejících alternativu k postupně uvadajícímu sexu. Nemůžeme zapomenout ani na Exhibouše. To jsou cyklisté, chodci i bruslaři, kteří, i když je pouhých 10 nad nulou, mají neodolatelnou touhu svléknout svoje trička a ukázat figuru veřejnosti. Kdyby to byl zvyk mladých atraktivních dívek, tak bych se rád pokochal jejich zimou ztvrdlými bradavkami, ale ti borci so zimomrjavkami? Nic moc. Poměrně málo početnou skupinou jsou koloběžkáři. Taky jsem mezi ně dlouhé roky patřil, než jsem si zmrzačil kotník levé nohy a ten mi jízdu na koloběžce již bohužel neumožňuje. Dále tady jsou čím dál početnější Elektrikáři. Na kolech větších jak motorka, na koloběžkách, Segwajích a různejch jednokolkách jsou velmi nebezpečnou skupinou. Proč? Protože jezdí většinou tak rychle jak jim to jejich dopravní prostředek umožňuje. Kolize jsou pak nasnadě. Nezřídka kdy se setkáte i s motoristy. Třeba rybář na skůtru nebo v autě, či dodávce vždy cyklistu potěší výfukovými plyny. No a pak jsme tam my, cyklisté Holandského typu. Obyčejní cyklisté na normálních kolech poháněných vlastní silou. My jezdíme celý život už od dětství a nepotřebujeme nikomu nic dokazovat. Kola máme vybaveny zvonkem, odrazkami i světly. Vepředu bílé, vzadu červené a ne naopak. Jsme ohleduplní a rychlost překračujeme jen z kopce, poněvač do kopce většinou tlačíme. Píchlá duše nás nepřekvapí, protože máme na rozdíl od ostatních lepení i pumpičku a rádi tak pomůžeme svátečňákům.

Tlačení piva

Zvýrazněno

Musíme si přiznat, že čechy provází pivní kultura již celá staletí. Máme ho zkrátka rádi a pijeme ho v hojném množství a nejsme sami. Pivo je dnes oblíbené na celém světě. Za námi se umísťují Rakousko, Německo, Belgie a další. Nicméně již 27 let se držíme na prvním místě my! To je jistě úctyhodný výkon. To jen tak na okraj. Chtěl jsem vám spíš povyprávět svoji historku z kultovní pivnice u Tygra na starém městě Pražském. Domnívám se, že je notoricky známá, ale pro ty co by snad nevěděli něco z její historie. U Zlatého tygra je městský dům se stejnojmennou restaurací v Praze 1 na Starém Městě v Husově ulici čp. 228. Původně byla v prostorách podniku kavárna, od roku 1864 je zde pivnice tradičně spojená s Plzeňským Prazdrojem.

Nejstarší zmínka o domě pochází z roku 1360. Ve 30. letech 19. století v přízemních prostorách fungovala Šochova kavárna, která zde kromě občerstvení pro hosty nabízela velké množství českých i německých časopisů. Často jimi listovali např. František Palacký, spisovatelé a básníci Josef Kajetán TylFrantišek Ladislav ČelakovskýŠebestián HněvkovskýProkop Chocholoušek či Jan Slavomír Tomíček. Mezi hosty nechyběl ani Karel Hynek Mácha. Od 60. let 19. století kavárnu nahradil hostinský provoz, který zde rozjížděli manželé Felberovi. Posléze se tu vystřídalo mnoho majitelů a hostinských, než dům s podnikem zakoupil v létě 1935 František Skořepa a zrenovoval pivnici do podoby, kterou si v zásadě držela mnoho následující desetiletí. Právě on na dům nechal v roce 1935 vyrobit domovní znamení s kráčejícím tygrem, jehož autor není znám. Za Skořepova vedení podnik začal požívat nebývalé popularity a přitahovat mnoho hostů zvučných jmen. Mezi štamgasty nechyběli např. herci a zpěváci Rudolf Deyl staršíIvo ŽídekOldřich KovářVáclav BednářKarel BurianRudolf Friml, dále spisovatelé Eduard BassJosef KoptaJosef Hais Týnecký či Zdeněk Matěj Kuděj, výtvarní umělci František LíbalJan TrampotaVojtěch SuchardaVratislav NechlebaAlois Moravec nebo grafik Slavoboj Tusar. Skořepa restauraci vedl i po znárodnění až do své smrti. Později patřil mezi výrazné vedoucí František Procházka, za něhož byl hostinec v 60. letech 20. století znovu rekonstruován. Od 70. let 20. století podnik několik desetiletí vedl Karel Hulata, po roce 2014 jeho nástupce Jan Hendrych, přičemž se dům s hostincem po restitucích vrátil do vlastnictví Skořepových potomků. Neobvyklou popularitu si pivnice drží až do dnešních dnů, patří také mezi oblíbené turistické zastávky. Pravidelně ji navštěvuje i mnoho známých osobností z oblasti kultury, sportu, politiky i dalších odvětví. Nejčastěji zmiňovaným štamgastem je spisovatel Bohumil Hrabal, který zde zejména v 80. a 90. letech patřil k takřka denním hostům a zmiňuje pivnici i v mnoha svých dílech. Slavnou a mediálně velmi často připomínanou událostí je návštěva prezidentů Václava Havla a Billa Clintona spolu s Madeleine Albrightovou, k níž došlo v lednu 1994. Spolu s hostincem U Fleků je U Zlatého Tygra nejvyhlášenější pivnicí v Čechách. Chodím tam už od studentských let a pivo tam stále skvěle chutná. Lupnete 10 kousků a ani o tom nevíte. Taky mám pocit, že personál je stále stejný. Tedy stejně odměřený a protivný jako dřív. To tak nějak ke správný Český krčmě patří. Když se moje přítelkyně dožadovala malého piva tak se jí dostalo příkré odpovědi, že ”malý dneska nedovezli!”. Hospodskej Palivec z Haškovy knihy Dobrý voják Švejk nebyl taky žádnej andílek, viďte? Je to ten typ hospody, kde sotva dopijete, přistane vám na stole další půllitr. Jednou jsem šel takhle odpoledne kolem a dostal strašnou žízeň. Vlezl jsem dovnitř, hospoda narvaná k prasknutí a tak jsem se postavil k výčepu a povídám. Dobrý den, můžete mi prosím natočit jedno pivo? Načež se na mě výčepní odměřeně podíval a říká my tady pivo netočíme, my tady čepujeme! Pár sekund mi trvalo než jsem se vzpamatoval a potom jsem odpověděl. Tak víte co? Načepujte si ho třeba do prdele! Poté jsem sebevědomě, ale poněkud nasraně odešel.

Po nějakém čase mi to ovšem nedalo a tak jsem si potřeboval tu pivní terminologii řádně osvětlit. Zjistil jsem, že původně se pivo pouze nalévalo ze džbánů. To bylo ještě ve starém Egyptě, ale my se na to podíváme trošku detailněji, bez předsudků a dojmologie. Začneme výrazem, za který odborníci bojují, tedy čepovat pivo. Tohle spojení pochází z doby, kdy bylo pivo v dubových sudech a tyto sudy měly dřevěnou zátku – tedy čep (z toho období také pochází přísloví „pivo mladé čep vyráží“). Pak tu máme onen „nesprávný“ výraz – točit pivo. Pochází zřejmě z devatenáctého století, kdy se do hospod rozšířily tlakostroje, které měly ruční pohon. Točilo se u nich pro natlakování před samotným výdejem piva kovovým kolem (jeden funkční ruční tlakostroj mají v Černokosteleckém pivováru). Ale je možné, že je původ ještě starší (otočení kohoutu?), s jistotou se to zřejmě nedozvíme. První zmínka se objevila už v roce 1857 v časopise Posel z Prahy (Spis užitečný, zábavně poučný pro město i ves – „U všech černých, kdy dostanu pivo?!“ … „Pánové musejí vědět, že je mi jedno, ať se jeden sud anebo deset vytočí…“ ). Nejde tedy o žádný novotvar. Mimochodem z tohoto slova jsou odvozeny i výrazy jako je výtoč (piva v hospodě) či soutoč (různých piv), které bojovníci proti „točení piva“ běžně používají. Ještě za mých mladých let se pivo čepovalo všude ze sudů a hnalo se do pípy kompresorem, který nasával vzduch z ulice. Po revoluci tento způsob zakázala Evropská Unie a pivo se začalo hnát kysličníkem uhličitým, což byl hnus fialový! Takové pivo si můžete dát dodnes třeba v Rakousku.

Mno … a nyní se dostáváme k meritu věci! Dnes jsou ve většině vyhlášených hospod tzv. tanky. Při tankové technologii se pivo nečepuje z klasických sudů, ale z větších, originálních nerezových tanků o objemu pět nebo deset hektolitrů. Z tanku je pivo vytlačováno vzduchem, který je vháněn kompresorem mezi vak a stěnu tanku, takže pivo nepřijde se vzduchem vůbec do kontaktu. Čili dnes se pivo nečepuje ani netočí, ale TLAČÍ!!! Takže při další návštěvě hostince pohlédnu zvesela na chlápka u pípy a zvolám: Vytlačte mi prosím jedno pivo! Děkuji