První jarní den se už nezadržitelně blíží a teplejších dnů naštěstí přibývá. To vyhání obyvatele Prahy ven do parků, do ZOO, na zahrádky restaurací, ale také na cyklostezky, kterých je v Praze celá řada, ale těch oblíbených jen pár. Ty vedou hlavně podél Vltavy. Nejfrekventovanější je ta co vede přes Braník, Modřany, Zbraslav po levém břehu Vltavy až do Vraného nad Vltavou kde končí. Dá se dojet až do Skochovic do oblíbené vodácké krčmy v kempu pod mostem. Tam ale jízda definitivně končí, pokud ovšem nechcete podstoupit poměrně nebezpečný přechod přes železniční most. Tak se dostanete na druhou stranu a poté můžete dojet na příklad do Davle, nebo do Štěchovic. Na Smíchovské straně je poněkud méně frekventovaná alternativa, která vede dále podél Berounky přes Radošín, Černošice, Karlštejn až do Berouna. Já mám moc rád i okruh Smíchov, Radotín, Zbraslav, Modřany, Podolí. Tím máme jížní stranu vyřešenou. Mojí velmi oblíbenou stezkou je severní do Kralup nad Vltavou a Veltrus po které se dá pokračovat podél Vltavy klidně až do Drážďan. S kamarádem se můžeme považovat za její opravdové průkopníky. Jezdili jsme tam v době kdy byla s těží průjezdná na horských kolech a bylo na ní několik velmi nebezpečných úseků. Jednou během povodní v roce 2002, když jsme se vraceli zpět do Prahy, tak nás zastihlo prudké rozvodnění u mostu v Řeži před lávkou. Brodili jsme se po kolena ve vodě a bahně až jsem v jednu chvíli k úžasu mého syna a kamaráda zmizel celý i s kolem pod hladinou. No měli jsme na mále, ale přežili jsme to ve zdraví! Jak stárneme, tak už jezdíme jen do Veltrus na zámek, pak přes Dvořákovo rodiště Nelahozeves do hospody s dobře natočeným pivem Na Františku v Kralupech nad Vltavou a zpět vlakem na Masarykovo nádraží v Praze.

Za ta léta co jezdím na kole mám opravdu mnoho postřehů a zkušeností o které bych vás rád obohatil. Na prvním místě musím zdůraznit aby jste si vybrali k vyjížďce jakýkoliv den mimo víkend. Pokud tedy máte tu možnost. Ono i ve všedních slunečných dnech je v odpoledních hodinách na zmiňovaných cyklostezkách taky velmi těsno. Obecně platí, že čím dál od Prahy, tím méně lidí. Většina z nich dojede k oblíbenému stánku například na Zbraslav a pak už míří zpět k domovu.

K čemu má cyklostezka vlastně sloužit? Jak se zdá, tak si pod pojmem cyklostezka představuje každý něco jiného. Logicky bych si to vykládal jako cestu pro jízdní kola, ale není tomu tak.










Na cyklostezce potkáte různé skupiny exotů, které mám už jasně zařazené a prostudované. Nejnebezpečnější skupinou jsou Renteři! To jsou sváteční cyklisté, dost často i cizinci co si půjčují městská kola. Taková ta růžová, nebo modrá dámská kola s košíkem v předu. Ne jen, že nemají s jízdním kolem většinou žádné zkušenosti, ale nemají páru o dopravních předpisech, takže na ty bacha! To není ovšem jediné číhající nebezpečí. Další početnou skupinou jsou Family&Maminy. Většinou obtloustlé maminy s nasranými hubenými manželi s kočárkem a nevyzpytatelnými ratolestmi na malých kolech a odrážedlech. Family&Maminy se pohybují pouze v dostupnosti MHD, takže vás dále už neobtěžují. Další početnou skupinou jsou Raceři, čili závodníci. Fakt nepochopím chlapa ve středních letech, kterej tráví zimu na válcích, vyoblíkanýho v kostýmku Colnago, na šestikilovým silničním karboňáku stejné značky, kterej se vypraví v neděli odpoledne na cyklostezku závodit sám se sebbou. Komu tím chce a co dokazovat? Podle mé teorie je to frajer co pracuje za dobrý prachy v nějaké firmě a celý týden je zavřenej v kanceláři. Když přijde víkend, tak je z něj závodník. To je naprosto v pořádku, ale proč na cyklostezce, proč se nepustí někam do kopců, do hor? Nevyšlape Passo de Stelvio? Víte proč? Protože je línej a rači exhibuje a hází machry na normálni cyklisty. Další skupinou jsou Freerideři. Ty poznáte podle odpruženého terénního speciálu s obrovskými plášti se vzorkem traktoru. Mají zasunutou sedlovku a různě poskakují kolem stezky a popřípadě jedou jen na zadním kole. Mají na hlavě integrálku nebo trakerskou čepici a jejich tváře zdobí delší pěstěný plnovous a na rukou tetování. Další početnou skupinou jsou Bruslaři. Když pomineme to, že si většinou myslí, že je cyklostezka jenom pro ně, tak jsou celkem v pohodě a navíc se pohybují pouze ve městě, nebo nedaleko od něj. Ovšem jinou kategorií jsou začínající bruslaři. Ti se rekrutují většinou ze zamilovaných párů zkoušejících alternativu k postupně uvadajícímu sexu. Nemůžeme zapomenout ani na Exhibouše. To jsou cyklisté, chodci i bruslaři, kteří, i když je pouhých 10 nad nulou, mají neodolatelnou touhu svléknout svoje trička a ukázat figuru veřejnosti. Kdyby to byl zvyk mladých atraktivních dívek, tak bych se rád pokochal jejich zimou ztvrdlými bradavkami, ale ti borci so zimomrjavkami? Nic moc. Poměrně málo početnou skupinou jsou koloběžkáři. Taky jsem mezi ně dlouhé roky patřil, než jsem si zmrzačil kotník levé nohy a ten mi jízdu na koloběžce již bohužel neumožňuje. Dále tady jsou čím dál početnější Elektrikáři. Na kolech větších jak motorka, na koloběžkách, Segwajích a různejch jednokolkách jsou velmi nebezpečnou skupinou. Proč? Protože jezdí většinou tak rychle jak jim to jejich dopravní prostředek umožňuje. Kolize jsou pak nasnadě. Nezřídka kdy se setkáte i s motoristy. Třeba rybář na skůtru nebo v autě, či dodávce vždy cyklistu potěší výfukovými plyny. No a pak jsme tam my, cyklisté Holandského typu. Obyčejní cyklisté na normálních kolech poháněných vlastní silou. My jezdíme celý život už od dětství a nepotřebujeme nikomu nic dokazovat. Kola máme vybaveny zvonkem, odrazkami i světly. Vepředu bílé, vzadu červené a ne naopak. Jsme ohleduplní a rychlost překračujeme jen z kopce, poněvač do kopce většinou tlačíme. Píchlá duše nás nepřekvapí, protože máme na rozdíl od ostatních lepení i pumpičku a rádi tak pomůžeme svátečňákům.





















