Čím začít? Po úspěšném albu s organistou Albertem Marsicem a Pavlem „Bady“ Zbořilem jsem měl laťku dost vysoko. Alberto hraje Hammondy naprosto skvěle a patří k nejlepším organistům na světě. Chtěl jsem trio s hammondkama, ale u nás nebyl ani jeden hráč. Nechci si přisuzovat nějaké zásluhy, ale považuji se za zakladatele Hammondové školy v čechách. Organ trio přede mnou u nás nikdo neměl a tudíž před albem Trio 03 neexistovaly ani žádné nahrávky v tomto obsazení. Inspiroval mě zejména Grant Green s Larry Youngem, Wes Montgomery s Mel Rhynem a samozřejmě Kenny Burrell s Jimmy Smithem. Nevěděl jsem co si počít a tak jsem se rozhodnul někoho talentovaného na organ přesvědčit.

Jednou takhle večer jsme seděli s Badym Zbořilem v Aghartě na baru a už jsme byli docela v náladě, když scházel ze schodů takovej nenápadnej klučík v kšiltovce. Bady se ke mě naklonil a povídá. To je docela dobrej pianista, nějakej Ondra Pivec. Jak jsem byl v náladě, tak jsem ho pozval k nám dost nevybíravým způsobem. Hej mladej poď sem! Ondra přišel k nám dost vyjukaně a koukal co se bude dít. Já povídám … ty hraješ na piano? No jo hraju. Tak od teď budeš hrát na varhany. A Ondra na to … tak jo. Nedělám si srandu! Takhle to zkrátka bylo. Od té chvíle začala vzdělávací masírka! Nejdřív jsem Ondrovi věnoval asi trilion kazet plných jazzu co jsem za dlouhé roky nasřádal on Honzy Beránka (dnes Daleckého). A samozřejmě zkoušení a zkoušení. Při poslechu těchto nahrávek svého tria od Staré Paní z roku 2004 si teprve uvědomuji jaký kus práce na sobě během krátkého časového období vykonal a jak moc byl talentovaný. Klobouk dolů! Ondra do kapely přizval ještě talentovaného, mladého bubeníka Martina Nováka a vše mohlo začít.

Nebyl jsem zrovna v nejlepším životním období. Zrovna jsem si založil druhou rodinu, narodila se mi dcera Karolína, opravoval jsem velký dům za Prahou, žena na mateřské, hypotéka, leasing na auto atd. Takzvaně, každá koruna dobrá. Zkoušeli jsme u mě na baráku v bývalém chlívku pro prasata. Naštěstí jsem měl navzdory všemu dost invence na to, abych během poměrně krátké doby složil původní materiál a mohli jsme hrávat s triem po klubech. Ondru jsem taky zaměstnal ve své bluesové kapele Blues Box Heroes. Chtělo to nové album. V Artě už se mi delší dobu nelíbilo, protože jsem z desek v podstatě nic neměl. Rozhodnul jsem se tedy, že už jsem za ta léta po studiích okoukal dost, abych si pořídil vlastní studio, alespoň post produkci.

Nebudu zde popisovat jak to bylo náročné finančně, ale hlavně logisticky. V té době nebylo možné jen tak zajet k oficiálnímu dealerovi Apple a koupit si nový Macintosh, ale bylo v Praze pár obchodníků, kteří s počítači kšeftovali a užil jsem si s nimi svoje. Naštěstí jsem dostal k firmě Mediaport, která mě konečně plně a kompatibilně vybavila a poskytla podporu i poradenství. Koupil jsem zbrusu nový Power Mac G4, který dodnes považuji za nejkrásnějšího Maca, dále DIGI 02 od Avidu a samozřejmě Pro Tools a pluginy od Waves a Sonnoxu. Potom jsem trávil cca půl roku sebevzděláváním a telefonováním do Mediaportu a svému kamarádovi Pavlu Marcelovi, který mi byl v začátcí hodně nápomocen. Když jsme se rozhodli trio natočit během tří koncertů v klubu U Staré Paní, cítil jsem, že jsem na to připraven. Nebyla to pravda … Spoustu věcí jsem tenkrát zanedbal z nevědomosti. Neměli jsme kvalitní mikrofony, předzesilovače a nahrávku jsme v podstatě pořídili na koleni. Nicméně materiál to byl skvělý. Nahrávka je plná energie a entuziasmu téměř jak na rockovém či punkovém koncertě. Doma jsem to pak nějak smíchal a zmástroval, ale ještě dlouhou dobu jsem měl výčitky svědomí a byl to můj kostlivec ve skříni. Když jsme díky mému manažerovi Tomáši Frkalovi odkoupili práva na všechny moje nahrávky od firmy Arta Records svitla mi naděje nahrávky přemíchat.

Samozřejmě nečekejte zázraky, protože s těmi původními náběry se zas tolik dělat nedalo, ale přece jen se to podařilo dostat na jinou audio úroveň, než před tím. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodnul vydat album pouze digitálně v kvalitě WAV/16bit/44.1Khz. Album můžete pořídit na Bandcampu a později i mém webu romanpokorný.com.

Přeji vám hluboký umělecký zážitek!