Celkem rád si zahraju sám na kytaru, popřípadě si sem tam vystřihnu delší intro na koncertě, ale sólových koncertů jsem zas tolik nenahrál. Je to náročná disciplína, která vyžaduje přípravu. Hlavním důvodem ovšem je, že je mi bližší dialog, než monolog. Většinu své kariéry jsem hrál v triu a je to i moje nejoblíbenější hudební těleso, ale najdou se i takoví spoluhráči, se kterými je radost hrát i v duu. Samozřejmě to vyžaduje vzájemný respekt a empatii o sympatii nemluvě. S kytarou nejvíc kamarádí kontrabas a piano. S kontrabasem je to poměrně logické a úlohy jsou jasně dány. Horší je to s pianem. Takové duo vyžaduje velkou hudební spřízněnost. S kontrabasisty Petrem Dvorským, Tarasem Vološčukem a Robertem Balzarem jsem si v duu velmi rozuměl, ale na album zatím nedošlo. S Robertem mám na YouTube pár videí z klubu U Malého Glena.

Jak jsem předeslal duo s piánem je ještě o něco těžší. V Čechách bych si asi vybral Najponka, Standu Máchu, nebo expresivního Emila Viklického. S Emilem jsme duo dlouho plánovali, ale zatím na to nedošlo. V Torontu jsem se seznámil s vynikajícím pianistou Davidem Restivem. Bylo to v Port Perry v domě jazzové zpěvačky Lynn McDonald. Vyprodukovala náš koncert pro přátele. Zcela intuitivně nás dala dohromady a my jsme odehráli koncert zcela bez přípravy. O to větší překvapení bylo, jak nám to šlo skvěle dohromady. Za nějakou dobu přiletěl David do Prahy a odehráli jsme pár koncertů v Quartetu, ale to duo mi stále přišlo nejlepší. No a za pár let jsme to album přece jenom v Sonu natočili. V Sonu už proto, že tam mají krásného Stainwaye.

Co o albu Favourite Colours napsal Jan Dalecký (Beránek):

No to víš, že jsem se vrhl okamžitě na duo a aniž bych nejdřív četl komentář Najponka, okamžitě jsem album přiřadil jako Volume 3 ke dvěma, které známe oba i pozpátku – Undercurrent a Intermodulation. Hlavně k tomu prvému. Je to radost, paráda, když se neurazíš, i kus životní moudrosti.

Pokud neznáš ten fór, bude se Ti líbit:

„Říká se, že se stářím přichází moudrost. Jenže někdy přichází stáří samo.“

Honzův komentář mě těší o to víc, že větší přehled o jazzu u nás, možná i v Evropě nikdo nemá. To on byl mým hudebním mentorem řadu let a zásobil mě nepřetržitě spoustou nahrávek. Podobně erudovaný je i pianista Najponk, který napsal sleeve note:

Jako velký fanda duo nahrávek se teď raduju nad novým cd kytaristy Romana Pokorného a kanadského pianisty Dave Restiva a musím přiznat že hned od prvních tónů si mě oba pánové k sobě naprosto přivázali!!!! 

Tohle skvostné cd je unikátním setkáním dvou mistrů svého oboru a intimita nahrávky je až magická!!!! 

Okamžitě se tohle skvělé cd zařadilo mezi moje top favority mezi duo nahravkama jako Bill Evans-Jim Hall nebo Peter Leitch-John Hicks a tak jako v případě teamu Evans-Hall bych si moc přál aby Roman s Davem udělali co nejdříve pokračování abysme se mohli těšit z dalšího cd!!!! 

Na konci oběma pánům moc děkuju za písničku a přeju desce hodně úspěchů jak mezi fanoušky tak v počtu prodanych desek!!!!

Upřímně Váš Najponk 🎹

Jazzová historie nám zanechala hned několik nádherných alb v tomto skromném obsazení ke kterým nezbývá než se dorovnávat. Rád bych vám je na tomto místě představil. Nebudu preferovat jedno, či druhé, protože si všechna zaslouží vaši pozornost.

Nejdříve bych rád zmínil dua dvou velikánů intelektuálního jazzu Billa Evanse a Jima Halla Undercurrent a Intermodulation. Jak se říká … krása střídá nádheru! Pro mne naprosto zásadní alba mých nejoblíbenějších interpretů.

Dalším hudebníkem se kterým si Hall bezvadně rozuměl je kontrabasista Ron Carter, známý především z kvintetu Milese Davise. Spolu načili dvě skvělá alba Alone Together a live album Telephone.

Už od svého prvního alba Jazz Guitar z roku 1957 si Hall oblíbil basistu Reda Mitchella a s ním natočíl dvě alba v duu z nichž jsem znal dlouhá léta jen jedno. Album vyšlo pod jednoduchým názvem Jim Hall / Red Mitchell. Teprve po letech se objevilo fantastické False Hot Sweet Basil 1978.

No a na závěr bych vám chtěl doporučit dvě dua z Kanady. První z nich je At The Garden Party, které natočili Ed Bickert a Don Thompson. Ed Bickert je léta mým favorizovaným kytaristou, který navzdory všem předsudkům hrál většinu kariéry na Fender Telecaster a přesto měl vkusný jazzový tón. Don Thompson je multiinstrumentalista, který hrával ne jen s Bickertem, ale i v triu s Jimem Hallem. Když jsem ho slyšel poprvé na piáno, myslel jsem si, že se jedná o Billa Evanse. Posledním duem, které vám doporučím je Duality kytaristy Petera Leitche a pianisty Johna Hickse. Fantastická atmosféra tohoto alba vás naprosto pohltí.

Tak to je pro dnešek všechno. Doufám, že se vám článek líbil a vám moje doporučení budou něčím platná. Pokud chcete podpořit moji práci, můžete tak učinit následujícím způsobem:

Zakoupením nosičů na mém webu: https://romanpokorny.com/merch/merch….

Další možnosti: Buy Me a Coffee: https://www.buymeacoffee.com/RomanPok… PAYPAL: https://www.paypal.com/paypalme/pokypay KB: 7002860217/0100

Sociální sítě: Facebook: https://www.facebook.com/roman.pokorn… Instagram: https://www.instagram.com/poky66 YouTube: https://www.youtube.com/@Poky66Guitar